Stále zelený chinovník roste divoce na východních úbočích And. Kůra se získává oklepáváním kmene a větví a rychle se suší, aby se zabránilo úbytku účinných látek. Chinin si získal světovou proslulost jako lék proti malárii.
Historici nejsou jednotní v názoru, kdo vlastně kůru chinovníku objevil. Podle jedné verze Indiáni viděli, jak nemocný jaguár začal žvýkat kůru tohoto stromu, v jiné se prý španělští vojáci napili vody z bažiny, kde ležely pokácené chinovníky a ráno se probudili zdraví. Jedni říkají, že Indiáni trpěli malárií již v předkolumbovské době a znali léčebné vlastnosti chininové kůry, jiní tvrdí, že ji objevili až jezuitští misionáři a malárie byla do Ameriky zavlečena.
Chininová kůra obsahuje na 30 alkaloidů, mezi nimi i chinin a chinidin. S rozvojem syntetických léků proti malárii se používání chininu omezovalo. Ale v roce 1964 napsal britský časopis British Medical journal: „U jistých kmenů parazitů malárie byla pozorována rezistence proti moderním syntetickým lékům, ale naopak zůstala citlivost na chinin. Odolnost proti působení chininu není dosud známa.“
Užívání a zkoumání účinků indiánské léčivé byliny chinovníku (Cinchoa pubescens) dovedlo lékaře Samuela Hahnemanna k uznání pravidla „léčit podobné podobným – similia similibus curentur“, využívání homeopatického principu. Tento lékař, zakladatel homeopatie, ve svém pojednání „Pokus o nový princip k nalezení ozdravných sil léčivých látek vedle několika pohledů na ty dosavadní“ v roce 1796 uvádí: „Každý účinný léčebný prostředek vyvolává v lidském těle jakousi vlastní nemoc. Napodobujeme přírodu, která občas léčí chronickou chorobu jinou, která se k ní připojí, a aplikuje u té choroby (pokud možno chronické), která se má léčit, ten léčebný prostředek, jenž je s to vyvolat jinou, co nejpodobnější, umělou chorobu, a ta se má léčit: similia similibus.“
Vedle uznávaného léku proti malárii je chinin mimo jiného vynikajícím lékem při léčbě srdečních arytmií, užívá se i při nachlazení, podporu trávení, pročištění krve, jako tonikum. Vydává se jen na lékařský predpis, protože hrozí nebezpečí z předávkování. Vyrábí se i chininové víno nebo chininová tinktura. Homeopatická ředění se užívají v nízkých potencích při celkové slabosti, sexuálních výstřelcích, ve vyšších při přecitlivělosti smyslů, nadměrné citlivosti na dotyk (zejména pokožku pokrytou vlasy), periodických zdravotních problémech, gastro, bolestech hlavy, horečkách, vyčerpání, apatii a dalších.
Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny,
MUDr. Kurt Pollak, Medicina dávných civilizací,
Chininová kůra obsahuje na 30 alkaloidů, mezi nimi i chinin a chinidin. S rozvojem syntetických léků proti malárii se používání chininu omezovalo. Ale v roce 1964 napsal britský časopis British Medical journal: „U jistých kmenů parazitů malárie byla pozorována rezistence proti moderním syntetickým lékům, ale naopak zůstala citlivost na chinin. Odolnost proti působení chininu není dosud známa.“
Užívání a zkoumání účinků indiánské léčivé byliny chinovníku (Cinchoa pubescens) dovedlo lékaře Samuela Hahnemanna k uznání pravidla „léčit podobné podobným – similia similibus curentur“, využívání homeopatického principu. Tento lékař, zakladatel homeopatie, ve svém pojednání „Pokus o nový princip k nalezení ozdravných sil léčivých látek vedle několika pohledů na ty dosavadní“ v roce 1796 uvádí: „Každý účinný léčebný prostředek vyvolává v lidském těle jakousi vlastní nemoc. Napodobujeme přírodu, která občas léčí chronickou chorobu jinou, která se k ní připojí, a aplikuje u té choroby (pokud možno chronické), která se má léčit, ten léčebný prostředek, jenž je s to vyvolat jinou, co nejpodobnější, umělou chorobu, a ta se má léčit: similia similibus.“
Vedle uznávaného léku proti malárii je chinin mimo jiného vynikajícím lékem při léčbě srdečních arytmií, užívá se i při nachlazení, podporu trávení, pročištění krve, jako tonikum. Vydává se jen na lékařský predpis, protože hrozí nebezpečí z předávkování. Vyrábí se i chininové víno nebo chininová tinktura. Homeopatická ředění se užívají v nízkých potencích při celkové slabosti, sexuálních výstřelcích, ve vyšších při přecitlivělosti smyslů, nadměrné citlivosti na dotyk (zejména pokožku pokrytou vlasy), periodických zdravotních problémech, gastro, bolestech hlavy, horečkách, vyčerpání, apatii a dalších.
Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny,
MUDr. Kurt Pollak, Medicina dávných civilizací,