Chemické vlastnosti a reakce

Chemický prvek aktinium je radioaktivní, ve tmě světélkující prvek kovového charakteru.

Aktinium se dobře rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku aktinité soli a vývoje vodíku, výjimku tvoří reakce aktinia se zředěnou kyselinou dusičnou, při které se vodík neuvolňuje:

2Ac + 6HCl → 2AcCl3 + 3H2
8Ac + 30HNO3 → 8Ac(NO3)3 + 3N2O + 15H2O

S vodou aktinium ochotně reaguje za vzniku hydroxidu:

2Ac + 6H2O → 2Ac(OH)3 + 3H2

Zvláštností aktinia je jeho poměrně značná neochota k přímému slučování s fluorem, reakce za tvorby fluoridu aktinitého AcF3 probíhá až za teploty okolo 1350°C. Ostatní chemické vlastnosti aktinia i jeho sloučenin se nejvíce podobají vlastnostem lanthanu a jeho sloučenin, pouze chování aktinia ve formě bezvodého fosforečnanu AcPO4 se více podobá vlastnostem vápníku.

Výskyt v přírodě

V přírodě aktinium vzniká radioaktivním rozpadem protaktinia a thoria a vyskytuje se jako nepatrná příměs v uranových rudách. Aktinium objevil spolupracovník M. Curie, francouzský chemik André-Louis Debierne při studiu vzorků hornin z Jáchymova v Krušných horách. Ze zbytků po zpracování smolince, se mu poté, kdy M. Curie oddělila polonium a radium, podařilo složitým analytickým postupem separovat další nový chemický prvek. Nikoliv však v čisté formě, ale společně se železem a lanthanoidy.

Známým nerostem aktinia je vicanit (Ca, Ce, La, Th)15As(AsNa)FeSi6B4O40F7. Nejstálejší izotop 227Ac má poločas rozpadu 21,7 let. Celkem je známo 29 izotopů aktinia.

Příprava a využití

Příprava aktinia se provádí z 226Ra bombardováním neutrony. Výroba kovového aktinia z přírodních zdrojů se provádí redukcí fluoridu aktinitého AcF3 parami lithia při teplotě 1100-1300°C. Ve vážitelném množství 1,3 mg připravil aktinium F. Hagemann až v roce 1950. Praktické využití nalézá aktinium jako silný zdroj neutronů pro výzkumné účely.

Klíčová témata Aktinia v homeopatii

Hlavní myšlenka: „Pochybuji, zda dokážu udržet pohromadě.“

Altruismus
Zkoumá a pozoruje altruistický postoj druhých lidí. Rozlišuje, zkouší a porovnává postoje ostatních lidí. Hledá vzor, který by mohl být jeho. Avšak je v tomto postoji nejistý, podceňuje se a má pochybnosti, jestli se nezachoval sobecký k druhému. Jeho altruistický postoj je proměnlivý, nestálý, neoficiální a nezávazný. Je snadno odrazen a zastrašen od projevů altruismu k druhým lidem.

Komunikace, naslouchání
Zkouší komunikovat a naslouchat druhým. Rozlišuje a porovnává komunikaci druhých lidí. Hledá vzor, který by mohl být jeho. Sám se však při této činnosti podceňuje a není si jistý sám sebou. Má pochybnosti v komunikaci a váhá. Proto je často v komunikaci proměnlivý a nestálý. Je také snadno od komunikace odrazen, takže se jí může vyhýbat. Když je nucen komunikovat, tak se snaží být neoficiální, nezávazný.

Moudrost, (sebe) reflexe
Začíná si uvědomovat a objevovat svou moudrost a sebereflexi, zkoumá a objevuje známky moudrosti ve své mysli. Rozlišuje a porovnává moudré výroky jiných lidí, hledá vzor, který by mohl být jeho. Zkouší svou moudrost, ale podceňuje se přitom, má pochybnosti o své moudrosti. Proto váhá projevit svou moudrost, je proměnlivý, nestálý, aby nemusel oficiálně nebo závazně projevit svou moudrost. Je odrazen a zastrašen, kdyby měl něco moudrého říci před druhými.

Pozorovat, vnímat
Zkoumá, pozoruje a vnímá své okolí. Rozlišuje a porovnává věci a události okolo sebe. Zkouší některé věci přijmout za své, hledá vzor, který by mohl být jeho. Podceňuje se a má pochybnosti, proto váhá ve svém bádání. Je ve svém pozorování a vnímání proměnlivý a nestálý. Je snadno od pozorování a vnímání okolí odrazen, může být i zastrašen výsledkem svého zjištění. Jeho pozorování a vnímání se stává neoficiálním a nezávazným.

Přehled, transparentnost
Zkoumají a objevují věci, aby v nich měli přehled. Kvůli tomu rozlišuje a porovnává jednotlivé věci. Hledá vzor, který by mu umožnil co nejlepší přehled. Zkouší si udržet o věcech přehled, ale podceňuje se ve své snáze, pochybuje a váhá vyvodit seriózní závěry. Je ve své analýze proměnlivý a nestálý, poté ztrácí přehled ve věcech, to ho odrazuje v tom, aby si udržel ve věcech přehled. Jeho přehled se stává neoficiálním a nezávazným.

Citlivost, soucit
Zkoumá a objevuje své pocity, přitom si všímá své citlivosti na věci, které v ně vyvolávají soucit. Rozlišuje, porovnává své city v různých situacích. Hledá vzor, který by mohl přijmout za svůj. Jako ve všem, i tomto se velmi podceňuje, pochybuje o svých pocitech a váhá je projevit. Proto je ve svých pocitech a citlivosti proměnlivý, nestálý. Je odrazen, zastrašen svými pocity, proto svůj soucit projevuje jen neoficiálně, nezávazně.

Důvěra
Zkoumají a objevují svou důvěru k ostatním lidem. Rozlišuje, porovnává svou důvěru k ostatním lidem. Hledá vzor důvěry a sebedůvěry, který by mohl přijmout za svůj. Podceňuje se, pochybuje o své sebedůvěře a váhá se asertivně projevit ve společnosti. Je často proměnlivý a nestálý v důvěře k ostatním lidem, ale i ve své sebedůvěře. Jeho nejistota ho odrazuje a zastrašuje v konání určitých věcí. Proto se ve svých činech bude projevovat neoficiálně a nezávazně.

Univerzální pravdy
Zkoumá a snaží se objevovat univerzální pravdy. Hledá univerzální pravdu, kterou by mohl přijmout za svou. Rozlišuje a porovnává univerzální pravdy, zkouší podle nich žít. Přitom se však podceňuje, pochybuje o univerzální pravdě, váhá v jejím přijetí. Je proměnlivý a zastrašený v absolutním přijetí univerzální pravdy. Proto v přijmutí univerzální pravdy zaujímá neoficiální, nezávazné stanovisko.

Stáří, prarodič
Zkoumá a objevuje témata stáří. Hledá vzor stáří, který by mohl v budoucnosti přijmout za svůj. Rozlišuje a porovnává věci, které se budou ve stáří dít. Zkouší si tyto věci představit, ale podceňuje se ve své představivosti. Má pochybnosti a váhá v přijetí témat stáří. Předvídá věci, které se budou dít ve stáří, ale je ve svém vhledu proměnlivý a nestálý. Tyto vize ho odrazují a zastrašují v myšlenkách na stáří. Jeho postoj ke stáří a starým lidem se stane neoficiální a nezávazný.

Magie, šamanismus
Zkoumá a objevuje magii, rozlišuje a porovnává magické věci. Hledá vzor magie, kterou by mohl přijmout za svou. Zkouší magickou praxi, ale má pochybnosti a váhá se zcela oddat magii. Ve svých pokusech a výsledcích v magii je velmi proměnlivý a nestálý. To ho odrazuje a zastrašuje v pokračování ve studiu magie. Zaujme k ní proto velmi neoficiální a nezávazný postoj.

Zdroje:
http://www.prvky.com/89.html
Jan Scholten, Homeopatie a prvky
Rajan Sankaran, Sankaranovo schéma (edice 2007)
volný překlad © 2014 vilcakul