Arsenicum je klasický lék, známý ve svých základních rysech všem homeopatům. Původně vyzkoušený samotným Hahnemannem, Ars. byl vyčerpávajícím způsobem popsán od té doby v každé MM. Klasický popis v Kentově MM obsahuje všechny nejpodstatnější skutečnosti v akutních i chronických stavech: úzkost, neklid, zhoršení zachlazením, zhorš. mezi 01:00 a 02:00 ráno a 13:00 a 14:00 odpoledne. Žízeň – pije po doušcích, periodicita, střídání symptomů, ulcerace, palčivé bolesti. Pouhý soupis symptomů by mohl při aktuálním předepsání zavádět, pokud obraz není vhodně doplněn pochopením základního dynamického postupu a stupně vývoje nemoci, zejména ve srovnání s jinými podobnými onemocněními.
Základní proces, zakládající patologii Ars, je hluboce zakotvená NEJISTOTA. Z této nejistoty vzniká většina hlavních projevů, známých u Ars. Tato nejistota není pouze společensky dynamická, spíš znamena, že Ars se cítí bezbrannýa zranitelný ve zdánlivě nepřátelském vesmíru. Tato nejistota dominuje osobnosti Ars. dokonce od nerannějšího stádia rozvoje patologie.
Z nejistoty vzniká v Ars ZÁVISLOST na druhých lidech. Ars. je ovšem hlavní lék v rubrice „společnost, touží po“. Ve skutečnosti má Ars. víc než jen touhu po společnosti – je to potřeba mít někoho vedle sebe. Ars. se lidmi obklopuje pro svůj pocit nejistoty ohledně svého zdraví a neovladatelného strachu být sám. Potřeba společnosti není nezbytně potřebou být s lidmi, jako je tomu u Phosphoru. Ars. potřebuje lidi spíš pro pocit jistoty a podpory, než pro cokoliv jiného.
Ars je osoba velmi POSESIVNÍ – přivlastňuje si předměty, peníze a zejména lidi. Osoba Ars. nesdílí snadno vztah s dynamikou dávání a braní. Je mnohem sobečtější, je tím, kdo „bere“. Ve vztahu k jiným poskytne podporu druhé osobě, ale očekává, že na oplátku dostane podporu od ní.
V tomto smyslu je Ars. sobec. Vnímá události ve světě čistě z osobního hlediska, když se někomu jinému něco stane, Ars. bude v prvé řadě myslet na to, co tato událost znamená pro něho. Kupříkladu, když dojde k autonehodě, Phosphorus se automaticky vžívá do situace oběti. Ars. si pomyslí: „Ach! Když se tohle může stát jemu, mohlo by se to stát i mně.“ Vůbec nemyslí na jinou osobu, jen na důsledky, které se vztahují k němu samotnému.
Majetnictví Ars. se vztahuje jak na majetek, tak na lidi. Je lakotný, hrabivý. Je cílevědomý, šetří peníze i věci a vždy odhaduje, jaký mu kyne ze situace prospěch. Může se stát, že bude štědrý ve vztahu k penězům i věcem, ale vždy dává v očekávání, že se mu to vrátí a vyvede jej z míry, když tomu tak není. Stejná chamtivost ho vede a nutí ke shromažďování věcí, když se vyskytne něco, o čem věří, že by mohlo mít nějakou hodnotu – i kdyby to byla bezcenná maličkost. Pečlivě to uloží tam, kde to později snadno najde. Sběratelství.
Dále přicházíme k velmi dobře známému charakyteristickému rysu Ars. – k NÁROČNOSTI. Zde je předně velmi nutné zdůraznit, že v homeopatii nepředepisujeme léky na základě jejich dobrých vlastností, ale pouze podle patologických rysů pacienta. Když je tedy někdo čistotný a upravený jako projev spořádaného přístupu k životu, nemělo by to vymezovat obraz léku pro onu osobu. Totéž lze říci o vlastnosti, kterou je perfekcionismus (puntičkářství), která vzniká stejně jako náročnost. Na druhé straně vidíme lidi, kteří jsou nutkavě pořádkumilovní, posedlí potřebou pořádku a čistoty do té míry, že vydávají nepřiměřenou energii k neustálému čištění a uklízení. Toto je náročnost Ars. Je to pokus touto formou posedlosti utišit úzkostnou nejistotu, pociťovanou v nitru tím, že dělá pořádek a čistotu ve vnějším světě. Náročnost Ars. vzniká ze strachu a nejistoty, zatímco u Nux v. vzniká více z nadměrného nutkání pracovat, přílišné svědomitosti a péči, věnované detailům a přehnané potřebě výkonnosti. Náročnost Nat.mur je podobná této úzkosti, ale je více zameřená na plánování času.
Při studiu léku je velmi důležité chápat stupně vývoje pacientovy patologie. Jinak se může stát, že když vidíme pacienta na určitém stupni, můžeme lék minout prostě proto, že hledáme příznaky, nacházející se na jiném stupni. Rozpoznání fáze zlepšení nám také umožní mnohem rychleji rozeznat esenci léku a odlišit ho od léků podobných.
V ranných stádiích Ars. vidíme relativní převahu fyzických symptomů s menším důrazem na mentální patologii. Přesně vymezené fyzické obtíže, palčivá bolest, mrazení a zhoršení z chladu, pravidelnost častých nachlazení, žízeň na doušky vody a zhoršení mezi 1 a 2 odpoledne či v noci mohou být primárními symptomy, se kterými musíme pracovat. Při vyšetřování pravděpodobně zjistíme úzkostlivost, lakotu a také určitý stupeň nejistoty. Na tomto stupni, zejména jsou-li potíže spíše funkční a nezhrnují přílišný úpadek fyzický, může být těžké odlišit Ars. od Nux vomica. Pak musíme pečlivě hledat psychologické sklony léků: Ars. bude nejistější a bude potřebovat podporu lidí, Nux v. bude sebejistější a impulzívnější.
Jak choroba proniká hlouběji, pacient Ars. bude projevovat více nejistoty, zejména ÚZKOSTI O ZDRAVÍ, protože se strachuje, že zemře. Zprvu může být tato úzkost nejnápadnější po probuzení ráno, ale postupně zaměstnává jeho pozornost dnem i nocí. Rovněž na tomto stupni se stává nápadným faktorem strach být sám. Bude mít trvalou potřebu společnosti, zejména v noci. Obavy Ars. rychle rostou, když je sám.
Strachy způsobují typu Arsenicu alb. velká muka a z toho vzniká obrovský neklid, v této léčbě známý. Neklid není fyzický proces, je to neklid mentální, zoufalý pokus zklidnit hluboko zakořeněnou úzkost. Pacient se bude pohybovat z místa na místo, od židle k židli, od postele k posteli. Půjde od jedné osoby ke druhé a bude neustále hledat ujišťování a podporu.
Pro homeopata je zajímavé zaznamenat rozdíl mezi pacienty Ars. a Phosphorus ve vztahu k homeopatovi. Zatímco oba mají velký strach o své zdraví, Phosphorus bude homeopata prosit o pomoc, kdežto Ars. ji bude vyžadovat. Homeopat chtě nechtě cítí tíži, s níž na něm pacient Ars. lpí. Jakmile pacient dosáhne tohoto stupně rozvoje patologie, nevyrovná se žádný lék naší MM Ars. a Nit-ac v tom, jak úporně vyžadují úlevu od úzkosti a jak lpějí na homeopatovi.
Je důležité umět rozeznat zvláštní charakteristiky strachu o zdraví u Ars., protože existuje mnoho jiných nemocných, kteří mají také tento charakteristický znak. Repertorium tyto pacienty obsahuje v poměrně hojném počtu, ale nepopisuje jejich rozlišující vlastnosti, které jsou tak důležité pro rozeznání jednoho léku od druhého. Jestliže lékař zná pouze skutečnost, že určitý pacient „má strach o své zdraví“, ale neví, jak jej odlišit, bude mít velký problém při výběru přesného léku, který se hodí pro pacienta. A to nedokáže pouze hledáním v repertoriu. Je nutné dokonale znát MM.
Obavy o zdraví u pacient aArs. jsou hluboce zakořeněny v jeho nitru. Má strach, že zemře. Představa jeho vlastní smrti způsobuje pacientovi Ars. nesnesitelná muka. Není to ani tak strach z následků degenerujícího stavu zdraví, ale strach nejvyššího stupně nejistoty –ze smrti. Z tohoto důvodu pacient Ars. svoje příznaky velice přehání, zveličuje je naprosto nepřiměřeně. Dospěje k závěru, že má rakovinu, a půjde od lékaře k lékaři a bude hledat někoho, kdo potvrdí jeho obavy. I když jsou všechny testy negativní, nebude uklidněn. Jeho mučivý strach a neklid ho poženou k dalším a dalším lékařům. Bude se bát, že má rakovinu, protože ta je symbolem fatálního onemocnění dnešních dnů a doby. Ve skutečnosti to není možnost rakoviny, ale vyhlídka na smrt, která způsobuje taková muka. Není to strach, že dostane rakovinu někdy v budoucnosti, bojí se, že ji má teď.
Ostatní pacienti mají rovněž silnou obavu o své zdraví, ale odlišným způsobem. Calc. carb. má silný strach o zdraví, ale více zaměřený na možnost infekční choroby nebo zejména duševní vyšinutí. Calcarea se bojí duševní choroby nebo samotné infekční choroby, ne tolik možnosti smrti. Calcarea může přijmout smrt s relativní vyrovnaností, ale bude spíše postižena zoufalstvím, že je nevyléčitelně nemocná a neschopná se uzdravit.
Kali carb. má strach, že onemocní v budoucnosti, kdežto Ars. se obává, že rakovinu již má. Kali ars. řekne „musím-li zemřít, je to OK“, ale když začnete mluvit o jeho srdci, začne projevovat strach.
Phosphorus pociťuje úzkost o své zdraví, zejména když se před ním o tomto problému začne mluvit. Mnoho obav u Phosphoru se týká zdraví, jeho vlastního nebo příbuzných, ale tyto obavy nejsou tak utkvělé. Pacient Phosphorus je ovlivnitelný. Doslechne se o někom, kdo zemřel na krvácení vředu, a pak si představuje sebe, jak má krvácející vřed. Neudrží tento strach v sobě, ale popadne nejbližšího člověka a vzrušeně mu líčí své obavy. Ihned půjde k lékaři, který ho ujistí, že vřed nemá – strach pak zmizí stejně rychle, jak přišel, aby se při prvním impulzu zase vrátil. Phos. opouští lékařovu ordinaci velmi utěšen a říká si: „Jak jsem hloupý.“ Naproti tomu Ars., Kali ars., a Nit. ac. nejsou tak snadno uklidněni. Ve svých obavách nejsou k utišení. Na rozdíl od Phos., Nit-ac. má vždy obavu o zdraví – obavy z jakékoliv možné nemoci, nejen rakoviny, infekční choroby, z narušení duševního zdraví nebo z choroby srdce. Může číst v nějakém časopise o někom se sklerózou multiplex a řekne si: „Ach, ach! Už tomu rozumím! To musí být to, co mám já!“ A pak, namísto aby vyjádřil své obavy, nosí je stále v sobě. Později se může s velkou tajností objednat u lékaře, ale je k lékařově ujišťování hluchý. Je přesvědčen o své chorobě a není k utěšení. Později může číst jiný článek a celý proces začne znovu. Strach o zdraví u Nit-ac. nepramení tolik ze strachu ze smrti, který nacházíme u Ars., spíše ze strachu ze všech důsledků dlouhodobé degenerace a výloh na léčbu, závislosti na druhých, nehybnosti apod.
Lycopodium má nápadný strach o svoje zdraví. To se může týkat jakéhokoliv typu onemocnění, stejně jako Nit-ac., avšak toto je strach, který pramení ze zásadní zbabělosti. Není to strach ze smrti, ale strach z bolesti a z mučivého utrpení nemoci. Obává se, že nebude schopen snášet vážnou chorobu, že se rozsype a odhalí nedostatek odvahy ostatním.
A tak je jasné, že rubrika „Strach o zdraví“ je plná mnoha variant a jemných detailů, které jsou rozhodující pro přesnou volbu léku. To ve skutečnosti platí o každé rubrice v repertoriu.
Totéž platí pro jinou rubriku, popisující úzkost Ars. – Strach o druhé. Jak lze očekávat vzhledem k tomu, co již bylo řečeno, Ars. nemá tolik zájmu o druhé, spíš má strach ze ztráty blízké osoby. A opět jeho strach je založen na zájmu o svou vlastní osobu. Proto projevuje jen malý zájem o někoho, kdo je mu cizí. U něho je to strach ze ztráty někoho, na němž je závislý.
Na druhé straně Phos. je tak soucitný a účastný, že ze zájmu o někoho jiného, ať blízkého přítele nebo cizího člověka, může ztratit veškerý cit pro sebe. Kdyby měl Ars. přivítat někoho nového ve svém prostředí, uvítal by to, ale vedl by konverzaci čistě ze společenského důvodu. Kdyby se návštěvník například zmínil, že má potíže nakézt hotel, pacient Ars. by zdvořile vyjádřil slova útěchy a snad by mu dal i nějaké rady, ale jeho postoj by v zásadě byl: „No, ty máš své problémy, ale co moje problémy?“ Phoshorus by naopak byl vzrušený a řekl by: „Vy nemáte hotel? Ach bože, s tím musíme něco udělat! Tak hned se podíváme do seznamu a pokusíme se několika hotelům zavolat.“
Sulphur má rovněž strach o druhé. V jeho případě je to jeho živá představivost, která vede až ke strachu. Kupříkladu Sulphur-otec by nespal starostí o svou dceru, která přijde domů ze schůzky o dvě hodiny později. Není to strach Ars. ze ztráty dcery, nebo soucitný strach typu Phos. Typ Sulphur bude ležet bez spánku a vymýšlet nekonečné možnosti toho, co se mohlo přihodit. Povolí uzdu své představivosti, aby zveličil celý incident nepřiměřeně skutečnosti.
Vraťme se ke stavům, které se odehrávají v Ars. První stupeň patologie zdůrazní fyzické příznaky, náročnost a lakotu. Pak vidíme zvyšující se nejistotu, závislost, starostlivost o zdraví, strach ze ztráty druhých, strach být sám a strach ze smrti. Strach ze smrti se postupně stává vtíravým, utkvělým, mučivým strachem, ústředním bodem života pacienta.
Tak jak nemoc postupuje, pozorujeme, jak se vynořuje paranoidní stav plný bludů. Převládá podezřívavost. Jakmile v pacientovi vznikne paranoidní stav, často zjistíme, že mizí pedanterie. Později úzkost a strach mizí a nastupuje deprese – nedoufá v uzdravení, ztrácí zájem na životě, má sebevražedné myšlenky, podezřívá druhé, má strach, že zabije lidi, na nichž je závislý ( může to být také strach, že tito lidé budou zabiti). V tomto stadiu se může dokonce vyhýbat hovoru s lidmi, stává se tvrdohlavým, uzavřeným.
Je to právě na tomto stupni duševní poruchy, kdy je nejobtížnější Ars. předepsat bez znalosti fází choroby. Mnoho obvyklých příznaků Ars. mohou chybět – úzkost, touha po společnosti, strach ze smrti, neklid, pedanterie. V této fázi může být obtížné rozlišit Ars. od Nux v. nebo jiných léků. Když však případ pečlivě prostudujeme, celkový obraz se vyjasní.
Fáze zde popisované příslušně ilustrují postup patologie do hlubších vrstev organismu. Postup začíná na fyzické úrovni, postupuje do stavu úzkosti a nejistoty, potom do strachu ze smrti a nakonec nastupuje zoufalství, ztráta zájmu na životě, sebevražedné sklony a stav šílenství. V důsledu správného předepsání Ars. v takovém případě můžeme očekávat zvrat tohoto postupu. Jak paranoia a šílenství mizí, vrací se strach a úzkost a homeopat, který má vědomosti o stavu zdraví i nemoci, rozpozná postup, směřující ke zdraví.