Esence: slabé ego a jeho kompenzace
Abychom odhalili esenci Carcinosinu, musíme pochopit základní problém onkologického pacienta a co je to přesně nádor, protože Carcinosin je vyroben z materializovaného rakovinového problému. Onkologický pacient dovolil buňkám, které „nejsou jeho“ růst v jeho těle, aniž by došlo k aktivování obranných mechanismů potřebných ke zneškodnění těchto buněk. Nádor je cizí entita, která se vymkla kontrole a nakonec zničí celý organismus, nezadrží ji ani takové překážky jako cévy, svaly nebo lymfatické uzliny. Roste, překračuje každou strukturu, každou hranici. Pacienta si můžeme přirovnat ke státu, který má hranice a armádu, aby je bránila. Pokud cizí voják překročí hranici a usadí se uvnitř země a armáda zároveň není dobře vycvičená, aby ho zajala, uvěznila nebo zabila, vetřelec zavolá své přátele a další vojáci také přejdou hranice a usadí se za nimi. Jejich základna bude stále silnější. Bez ohledů k původnímu obyvatelstvu budou ničit všechno, co není k jejich vlastnímu prospěchu a budou využívat potraviny určené domorodému obyvatelstvu. Budou posílat vojáky na další místa (metastázy), aby převzali moc nad celou zemí. Jedinou možností, kterou stát nakonec má, je požádat ostatní země, aby mu pomohly a zaútočily na nepřítele těžkými zbraněmi (operace, ozařování a chemoterapie). Ale takový masivní boj zemi značně oslabí a výsledek je velmi nejistý.
Na buněčné úrovni se odehrává stejný proces. Buněčná membrána je nestabilní a slabá a buňka přijímá toxiny zvenčí, neschopná hájit svoji integritu. Pohlcené jedy narušují normální metabolismus pacienta, navozují anarchii a oddalují ho od vlastní podstaty. Ale celý proces začal již dlouho předtím na emocionální a mentální úrovni. Zejména na emocionální/mentální úrovni pacienta typu Carcinosin dojde po podání léku k posílení jeho sebedůvěry a on začne více naslouchat vlastním potřebám a lépe bránit sám sebe. Posílí svoje hranice a začne si uvědomovat, co je „jeho“ a co „není jeho“, nedovolí již škodlivé energii zvenčí, aby se usadila uvnitř jeho hranic. Věnuje sám sobě větší péči, je pozorný k vlastním potřebám a touhám. Na všech úrovních se odehrává očistný proces, škodlivé vztahy jsou ukončeny nebo upraveny, pomalu rozkvétá vědomí, že je někým, kdo si zaslouží respekt a lásku. Silná chřipka nebo zánět s vysokými horečkami, často poprvé po dvaceti letech vyloučí jed z jeho těla. To je známkou toho, že jeho reaktivita roste.

Vliv klasické medicíny
Vnější vlivy, které jsou prožívány jako útoky nebo oslabení bez možnosti se bránit, mohou vyvolat stejný proces: nejvíce se to týká očkování. Jednou jsem vyzval pacientku během regresní terapie, aby se dostala k pocitům při prvním očkování a řekla mi, co pro ni toto očkování znamenalo a ona bez váhání řekla: „Vzalo mi možnost bránit sama sebe“. Masivním očkováním v raném dětství dáváme dítěti a jeho imunitnímu systému zprávu, že jeho vlastní obranné mechanismy nejsou spolehlivé a že musí být chráněno zvenku. To nejen oslabuje jeho imunitní systém, ale také dává jeho osobnosti pocit, že není dost silná a dobrá a že se musí spoléhat raději na jiné lidi než na svou vlastní sílu a vitalitu (viz moje publikace „Postvakcinační syndrom“).
Také potlačování horečky, která je obranným mechanismem par excellence, nebo používání antibiotik a kortikoidů oslabuje obranné mechanismy. Jak může dítě věřit, že je schopno ubránit samo sebe proti vetřelcům (bakterie, viry atd.), když při každé infekci rodiče potlačují jeho reaktivitu podáváním aspirinu a penicilinu? Tato praxe vede ke snížení reaktivity a k rozvoji vážných nemocí jako je černý kašel nebo zápal plic a ke vzniku opakovaných chronických zánětů (otitidy, bronchitidy, rinitidy).
Pacient typu Carcinosin působí navenek silně, ale uvnitř se cítí slabý a zranitelný. Do takového stavu se také skutečně dostane, když se u něj rozvine nádor a on musí být operován, ozařován a léčen chemoterapií. Je bezmocný, zoufalý a zcela závislý na svém lékaři. Já vždycky u onkologických pacientů trvám na tom, že se musí sami rozhodnout a určit, co je pro ně dobré, co chtějí a co nechtějí podstoupit. Musíte jim vrátit jejich sílu a oni si ji musí vzít. Dr. Bernie Siegel, americký chirurg, ve své vynikající knize Láska, harmonie a léčba říká, že jako pacient musíte být asertivní, ujistit se, že při hospitalizaci budete mít pokoj s výhledem, žádat vaši oblíbenou hudbu během operace apod. Umět se postavit za svoje názory a dožadovat se splnění svých přání má pro léčbu prvořadou důležitost.
Osobnost Carcinosinu má tendenci nechat ostatní, aby narušovali její vlastní integritu. Nedokáže si pro sebe zajistit dostatečný prostor, tento prostor je napadán druhými a on je příliš slabý, aby je odtud vyhodil. Carcinosin se musí naučit vzít svůj osud do vlastních rukou.

Návrat naděje
Určitý přístup alopatie bohužel často představuje pro pacienta naprostou „anihilaci“ naděje na vyléčení. Když lékař pacienta pošle pryč bez naděje na zlepšení, bez podpory, ponechává ho ve stavu zoufalství a beznaděje. Ale pacient právě tuto naději potřebuje. V nemocnicích je bývá naděje zcela ubita v důsledku nepochopitelného myšlení lékařů a používání neúprosných statistik. Ponechání naděje na vyléčení je často alopatickými lékaři považováno za dávání „falešné naděje“. Ale co je to falešná naděje? Falešná naděje je říct pacientovi, že ho určitě vyléčíte, že nezemře apod. Ale žádný pacient se nemůže uzdravit, jestliže se on sám nerozhodne přežít a k tomu potřebuje naději. Naději, že nemusí nutně zemřít, že jeho lékař ho bude podporovat v jeho úsilí o nalézt řešení jeho život ohrožující nemoci a že je schopen toto řešení najít. Musí být ve svém úsilí respektován, musí vědět, že jeho lékař mu poskytuje tu nejlepší léčbu, která je k dispozici. O tom, jakou šanci na vyléčení pacient má, nerozhodují statistiky, ale jen on sám. Musí se opětovně spojit se svojí vnitřní silou, i když se během operace, ozařování a chemoterapie cítí zcela podřízený autoritě lékaře. Pacientovi se musí pomáhat, aby opět převzal zodpovědnost nad svým vlastním životem a musí být veden k tomu, aby dělal víc než jen čekal a doufal, že nedojde k relapsu. Měl jsem pacientku, která velmi dobře reagovala na chemoterapii, nepociťovala téměř žádné vedlejší účinky a po 7 cyklech se její lékař rozhodl podat jí další dvě dávky, aby viděl, jestli se její stav může ještě zlepšit. Ale ona z toho neměla dobrý pocit a tak se sama rozhodla, že je nechce a že počká, zda se nádor zmenší i bez chemoterapie.
Pokud pacient dokáže vzít vlastní osud do vlastních rukou a přemýšlet o léčbě jako někdo, kdo je zcela zodpovědný za svoje vlastní zdraví a život možnost vyléčení se výrazně umocní. Pacient musí být dostatečně silný, aby byl schopen čelit poznámkám svých lékařů a dalších lidí, kteří v možnost jeho vyléčení nevěří.

Návrat reaktivity, z nádorového stavu zpět k infekčnímu stavu
Reaktivita může být definována jako schopnost hájit mentální, emocionální a fyzickou integritu před rušivými vlivy zvenčí pomocí výkonného systému ochrany. Na mentální úrovni musí být člověk vyzbrojen pevnými názory na sebe samého, na svůj život a o okolní svět, t.j. pozitivním pohledem, pocitem, že jeho život má smysl, že přišel na Zemi za nějakým účelem, že to, co dělá , je dobré pro něho samotného, pro ostatní i pro svět. Na emocionální úrovni potřebuje radost, pocity lásky k sobě a k druhým lidem, k přírodě, k Zemi a k univerzu. Musí umět vyjádřit své emoce, zvláště ty, které jsou obvykle označovány za negativní: např. hněv, zármutek, podrážděnost. Na fyzické úrovni potřebuje výkonný imunitní systém, který je schopný vyčistit jeho tělo od nežádoucích bakterií, virů, toxinů atd. Zcela jistě nejlepší reakcí našeho organizmu v situaci, kdy hrozí narušení jeho rovnováhy, za účelem aktivování imunitního systému, je horečka. Proto je těžké pochopit, že někdo, kdo by měl tomuto mechanismu rozumět, stále považuje horečku za nepřítele, kterého je třeba potlačit. Pro mnoho lidí a lékařů je to dnes dokonce běžná praxe. Děti často dostanou na jeden nebo dva dny vysokou teplotu a to je ve skutečnosti známkou dobré reaktivity. Ale když jsou takové reakce znovu a znovu potlačovány antipyretiky a antibiotiky, nebo v případě vážnějších onemocnění kortikosteroidy, pak se reaktivita pomalu, ale jistě hroutí a dochází k přechodu od infekčních chorob k chorobám nádorovým. Infekční stupeň je reaktivnějším stavem (s horečkou) než nádorový stupeň (bez horečky). V nádorovém stadiu je organizmus slabší než nádor, zatímco v infekčním stadiu je naše energie většinou dost silná, aby zdolala infekci, případně může být lehce aktivována dobře vybraným homeopatickým lékem.

V infekčním stadiu energie pacienta upravuje všechno tak, aby přemohla chorobu: objevuje se vysoká teplota, která zrychluje metabolismus organizmu, roste počet bílých krvinek, krevní oběh se zrychluje, cévy v postižené oblasti nebo v celém těle se roztahují, pacient ztrácí chuť k jídlu, aby měl zažívací systém možnost soustředit se na vyloučení toxinů, objevuje se průjem, pocení, rýma nebo vyrážka jako eliminační mechanismy. Stejné mechanismy se obvykle objevují také po podání homeopatického léku. Ale i infekce může být známkou léčebného procesu.
Není náhoda, že děti prodělávají určité eruptivní nemoci, jako jsou např. zarděnky, spalničky, spála, pátá nebo šestá nemoc atd. a že lehce dostanou rýmu nebo infekci s vysokou teplotou. Každý, kdo si je vědom těchto faktů, ví, že očkování, antipyretika, antibiotika a další potlačující léky, které jsou ve velkém množství používány v postupech moderní medicíny, mají také svoje záporné stránky. Tlačí člověka již ve velmi raném věku směrem k nádorovému stadiu. Tato skutečnost byla pospána již Hahnemannem před 200 lety. Proto není překvapující, že musíme čelit rakovině jako nejrozšířenější chorobě na zemi a že počet onkologických pacientů se každým rokem zvyšuje.
Nádorové stadium je stadiem snížené reaktivity. Chybí u něj akutní fáze, horečka, vyrážka, neobjevuje se žádné zrychlení metabolismu ani zvýšené vylučování toxinů. Nedochází k akutnímu vzplanutí následovanému obnovením rovnováhy jako je tomu u infekčního stavu. Místo toho se objevuje chronická disbalance, někdy dokonce bez patrného fyzického vyjádření. Nádor může růst bez jakékoliv známky toho, že se něco děje. Samozřejmě, že holistický lékař již vidí mnoho symptomů, které může interpretovat jako prekancerózní stav, a to nejen v mentální a emocionální rovině, ale i na fyzické úrovni. Může pomoci pacientovi vrátit se ze zákeřného nádorového stavu do infekčního stavu a může zabránit sklouznutí pacienta k chronickým vnitřním nemocem jakými jsou srdeční choroby, rakovina apod. Ale taková preventivní léčba je stále spíše výjimkou. Většina pacientů je znenadání konfrontována s rakovinou a obvykle se diví, co se jim stalo, protože oni přece nikdy nebyli nemocní, desítky let neměli chřipku, horečku, žádné větší zdravotní problémy a věřili, že jejich zdravotní stav je vynikající. Je to proto, že rakovina se na těle projeví nenadále. My však víme, že nádory rostou pomalu roky, dokonce desetiletí, než dosáhnou dostatečného objemu a útočné síly, které pak způsobí velké zdravotní problémy.
Reaktivita tedy představuje důležitou vlastnost nejen našeho fyzického, ale i emocionálního a mentálního těla. Když má člověk tendenci nechat se potlačovat druhými, pak jeho imunitní systém dělá to stejné na fyzické úrovni. V USA zjistili, že imunitní systém optimistů je o 60 % silnější než u pesimistů. Proto je tak důležité, aby onkologičtí pacienti věřili, že se uzdraví, aby se cítili silnější než jejich nádor(y) a aby o to usilovali. Je špatné, že onkologičtí pacienti jsou často oloupeni o veškerou naději na uzdravení. Tato zkušenost mne naučila, že si mám domluvit schůzku pacientem co nejdříve po jeho kontrole v nemocnici, neboť deprese oslabuje imunitní systém a je třeba ji co nejrychleji vyléčit.
Princip otce
U Carcinosinu má důležité místo otec, přesněji řečeno otcovský princip. Otec je symbolem sebedůvěry, síly, sociálního postavení a realizace schopností dítěte. Základ problémů Carcinosinu proto leží v dětství. Otec musí utvrzovat dítě v jeho schopnostech a povzbuzovat ho, když se zdá, že věci se ubírají nesprávným směrem. Pokud otec dítě stále kritizuje a nikdy ho nepochválí, nepovzbuzuje a neuznává ho, nebo pokud je příliš náročný ve svých požadavcích, dítě se bude cítiti neschopné splnit otcova očekávání a příliš slabé na to, aby dělalo cokoliv. Tím, že je od něj požadováno příliš mnoho zodpovědnosti, že je příliš přísně trestáno, když udělá něco špatně, že žije s myšlenkou, že nikdy nic neudělá dostatečně správně, je sebedůvěra dítěte pomalu, ale jistě podkopávána. Bude se snažit dělat radost otci, matce, učitelům atd., být velmi pracovitým, pečlivým při práci, být nejlepší ve škole, být milým, hodným chlapcem (dívkou), aby získal uznání nebo pochvalu od svého otce. Bude mít strach udělat chybu a bude plné úzkostí před zkouškami. Bude se chtít vyhnout jakékoliv kritice a tak bude dělat, co po něm ostatní chtějí a přijímat cokoliv, co je mu uloženo, aby se vyhnul sporům a udělal radost ostatním. Nenaučí se bránit a hlídat si svoje hranice. Už jako dítě je obtěžován svými spolužáky, kteří cítí jeho slabou obranu. Toto všechno neznamená, že otec je jedinou osobou, která je u dítěte zodpovědná za slabé obranné mechanismy a strach ze selhání. Jakákoliv jiná autorita může samozřejmě také přispět ke vzniku takové situace – matka, kněz, starší sourozenec nebo učitel, který například řekne ve třídě, že je dítě hloupé a nikdy se nic nenaučí. Nedostatek sebevědomí je univerzálním problémem a každý ho musí nějakým způsobem vyřešit. Mnoho lidí ho kompenzuje tvrdou prací, která jim přinese uznání a úctu druhých. Často se dítě již narodí s nedostatkem sebevědomí a v jeho raném životě se problém pouze aktivuje, proto nemusí být vždy vinen otec.

Vývoj obrazu Carcinosinu
Carcinosin má velice malou sebeúctu a hluboký nedostatek sebevědomí spolu se slabou obranou. Proto je velmi citlivý ke všemu, co by mohlo podlomit jeho sebedůvěru (viz kauzistiky) a není schopen takovým situacím čelit. Jedním ze způsobů jeho přežití je adaptace a vyhýbání se kritice jak je to jen možné. Je velmi pečlivý ve své práci, což však neplatí tam, kde se nemusí hrát nějakou roli, např. doma může být spíše nepořádný. Přizpůsobí se požadavkům druhých ve snaze získat jejich uznání.
Můžeme pozorovat také tendenci utéct před náročným, kritickým a nepřátelským světem do světa fantazie, snů a harmonie prostřednictvím čtení, pobytu v přírodě, hraní si se zvířaty, uchvácení hudbou nebo tancem, pomocí nichž vyjadřuje emoce, které byly v rámci strategie přežití potlačeny. Často při hudbě pláče. Také cestování je způsobem úniku z drsného světa, ve kterém žije. Vnější svět je hrozivý a on má silnou potřebu z něj uniknout. Hrozné věci na něj hluboce působí, neboť má slabé hranice. Je plný úzkosti v situacích, ze kterých nemůže uniknout, např. v úzkých prostorech, ve výškách nebo v davu. Ale čtení, hudba a tanec také harmonizují jeho energii a pomáhají zbavit se narušené energie.
Z důvodu malého sebevědomí a strachu ze selhání se snaží posílit svoji sebedůvěru tím, že získá pochvalu za to, že je brilantní. Cítí se nesvůj mezi lidmi, kteří jsou stejně dobří jako on. Může pak být až arogantní, s tendencí mluvit trochu moc o tom, jak je sám úspěšný. Bude kritický k úspěchům jiných a velmi citlivý na kritiku jeho osoby. Potřebuje být obdivován. Bude se proto snažit dostat nahoru nepřetržitou usilovnou prací a nebude mít v životě žádné jiné zájmy. Cítíme evidentní velký problém ega, ale co se zvenčí jeví jako velké ego, to je ve skutečnosti slabé ego uvnitř. Pasivnější osoby, které se cítí být méně talentované, si pomáhají projektováním se do osoby „mistra“. Ví, že nejsou tak dokonalí jako on, ale líbí se jim stát ve jeho stínu, zkoušet dělat to, co dělá on a přibližovat se jeho dokonalosti, i když vědí, že jí nikdy nedosáhnou.
Je pravda, že všechny tyto způsoby kompenzace nějakým způsobem tiší slabé ego, ale je to jako vzít si cukroví, když ve skutečnosti potřebujete lásku a náklonnost – nikdy se tím nebudete cítit zcela uspokojeni. Zde může být Carcinosin velmi užitečný, protože může vyřešit problémy ega zvenčí. Po léčbě tímto lékem, trvající rok až dva, si lidé skutečně více věří, jejich ego je spokojené a může klidně odpočívat jako kočka na pohovce.
Existuje ještě jiný způsob, jak utéct od pocitů slabosti – odmítat všechno, co je požadováno a říkat „Ne. Tohle neumím.“, aniž bych to zkusil. Tyto děti jsou velmi nejisté, plaché a každá negativní zkušenost jen posiluje jejich pocit neschopnosti. Snadno se urazí, jsou citlivé na výtky, velmi neústupné, neschopné přijmout vlastní chyby, někdy odmítají poslouchat rodiče. Mají velký strach z vystoupení na veřejnosti a vyhýbají se každému zklamání. Jsou velmi nešťastné, snadno rozzlobené a agresivní doma,ale slabé a poddajné ve škole, takže jsou často napadány spolužáky.
Jinou možnou cestou řešení problému pocitu slabosti a bezcennosti je pokoušet se všechno kontrolovat. Takový člověk se stává velmi vytrvalým, snaží se všechno zorganizovat, naplánovat, nic neponechává náhodě. Tento postoj, který je znám z obrazu Cuprum metallicum, vidíme také u mnoha pacientů typu Carcinosinu. Onkologičtí pacienti mají velmi často v krvi vysokou koncentraci mědi a obsah rtuti v nádoru je vyšší než v normální tkáni. Jak jsem již napsal v článku o mentálním obrazu Cuprum metallicum (Homeopathic Links 2/92), Cuprum je lék nejbližší Carcinosinu. Často u stejného pacienta vidíme jak obraz Carcinosinu, tak Cupra. To je také důvodem toho, že nyní často používám kombinaci obou léků od holandské firmy Dolisos, nazvanou Carcinosinum cum Cuprum, potencovanou z C 5 na 30 K a výš. Přináší to úžasné výsledky. Ale o tom se zmíním později, nyní zůstaňme u obrazu Carcinosinu.

Co říká Carcinosin před léčbou
Když jsme pochopili, o čem je celý Carcinosin, je zajímavé pozorovat, jakým způsobem to pacienti vyjadřují. Zaznamenával jsem pečlivě, co mi říkali a zde je několik příkladů:
• Nemohu se splést, udělat chybu, musím se vyhnout výtkám
• Nikdy jsem nebyl chválen, spíš mi můj otec říkával, že nejsem schopen udělat to nebo ono; nechávám se snadno potlačovat; je ve mě stále mnoho potlačeného hněvu
• Cítím se méněcenný oproti jiným lidem, jsem černá ovce; můj otec kritizoval můj vzhled
• Nemohu říct ne, uznám cokoliv, jinak se cítím vinen; vždy se vyhýbám konfliktům
• Snadno souhlasím s čímkoliv a s kýmkoliv, nedokážu stát za svým
• Nemohu si vzpomenout, že bych měl někdy horečku
Co říká Carcinosin po léčbě
• Cítím, že jsem někdo; už se necítím méněcenný než ostatní lidé; více si věřím
• Dokážu si pro sebe udělat čas bez pocitu viny; dokážu pomáhat jiným, aniž bych bral jejich problémy na sebe; jasněji cítím, co je moje a co je jejich
• Snadněji dokážu říct ne a bránit svůj vlastní prostor; necítím se už vinen, když věnuji čas a péči sám sobě
• Dovolím sám sobě rozzlobit se, když ke mě někdo projeví nedostatek respektu
• Dávám najevo co cítím a co si myslím; snažím se věci udělat co nejlépe, ale všechno nemusí být perfektní
• Dělám, co sám chci dělat
• Udržuji si odstup od svého otce, mám také svůj vlastní život
• Určila jsem hranice svým dětem a uspokojuji také svoje vlastní potřeby
Fyzické symptomy
Fyzické potíže obvykle nejsou tím nejlepším vodítkem pro nalezení správného léku, ale někdy, zejména u akutních nemocí mohou mít velký význam a potvrdí vybraný lék nebo nás navedou na myšlenku určitého léku. Podle mého názorů může Carcinosin pomoci u každého fyzického problému, pokud odpovídají emocionální a mentální symptomy. Nicméně některé fyzické znaky jsou pro tento lék typické: namodralé bělmo, mateřská znaménka, skvrny barvy bílé kávy na kůži, mrkání očních víček, okousané nehty, bradavice na dlaních a chodidlech, molluscum contagiosum, akné, cysty, fibromy, všechny druhy nádorů, sinusitidy, rýma, oteklá a bolestivá prsa před menstruací. Jistě by bylo možné doplnit další symptomy, vybral jsem pouze ty, které se mi jevily jako nejdůležitější.

CARCINOSIN (15 T) – shrnutí

1. ESENCE: NEDOSTATEK SEBEVĚDOMÍ SE SLABOU OBRANOU
2. PŘÍČINA: hrubost (PO, TS), citlivost k hrubosti (3); nadvláda po dlouhou dobu (?, TS); přehnaná rodičovská kontrola (DF), hrubá výchova (TS); absence otce (TS); příliš mnoho zodpovědnosti příliš brzo (DF, TS); příliš velká snaha udělat radost rodičům, zejména otci; nedostatek pochvaly nebo neustálý nesouhlas (TS); podlomené sebevědomí (TS), příliš vysoké požadavky rodičů (TS); nedostatek příležitostí realizovat svoje schopnosti, udělat kariéru; povinnost dělat věc navzdory vlastní vůli; dlouhodobý zármutek (TS), dlouhotrvající strach (DF, TS), dlouhodobý pocit neštěstí (DF, TS); mentální, emocionální a fyzické potlačení (TS); anticipace (DF, TS); očkování (PO, TS)
3. VZHLED: modré bělmo (DF, TS); časté mrkání očních víček (WT, TS); hojná mateřská znaménka, zejména na zádech (DF, TS); skvrny barvy bílé kávy (DF, TS); bradavice na chodidlech (AG, TS) a na dlaních (TS); pacient, jehož život byl dlouhým těžkým zápasem (DF, TS)
4. RAKOVINA V RODINNÉ ANAMNÉZE (DF)
5. SLABÉ OBRANNÉ MECHANISMY na mentální, emocionální a fyzické úrovni
6. NEDOSTATEK REAKTIVITY; velmi dlouhou dobu neměl horečku (DC, TS)
7. Obvyklé dětské nemoci se objevují v pozdním věku a často mají vážný průběh; běžné dětské nemoci chybí nebo se objevují víc než jednou (DF); sklon k zánětlivým chorobám v raném dětství (černý kašel nebo zápal plic) (DF); opakované potlačení zánětlivých onemocnění v dětství (?, TS)
8. NEDOSTATEK SEBEDŮVĚRY (?, TS); strach ze selhání (TS); strach, že udělá chybu (TS); citlivost k výtkám (DF); PLACHOST (WT)
9. SNADNO DOTČENÝ, všechno bere ze špatné stránky (4)
10. PEČLIVÝ (3) ve své práci (TS); NEPOŘÁDNÝ kromě toho, na čem pracuje (TS); touha PŘIJÍT VČAS (TS); strach, že udělá chybu (TS); sklon přizpůsobovat se příliš požadavkům jiných lidí, aby si zasloužil jejich pochvalu; strach, že bude kritizován (TS)
11. Nadměrný smysl pro POVINNOST (WT, TS); cítí se zodpovědný za všechno (TS)
12. Workholik, cítí se vinen, když nedodělá všechnu práci; i když sedí, má pocit, že musí něco dělat: číst, plést, háčkovat atd. (TS)
13. NESCHOPNOST ODMÍTNOUT COKOLIV; CHCE SE VŽDY KAŽDÉMU ZAVDĚČIT; cítí se vinen, když něco odmítne; zaměstnán potřebami jiných, ale zcela si nevědomý svých vlastních; dovolí ostatním překročit jeho hranice (TS(
14. ANTICIPACE, anticipační úzkost (WT, TS); znepokojený, když se druzí opozdí (DF); úzkost o druhé (1)
15. SOUCITNÝ (2); úzkost o druhé (1)
16. STRACH Z RAKOVINY (?, TS); v davu (HH, TS); v úzkých prostorách (PL, TS); z výšek (?, TS); z pavouků (TS), myší (TS), hadů (TS); že neuspěje u zkoušky (1, TS); ze selhání (TS); z bouřky (?, TS)
17. STRAŠNÉ VĚCI se ho hluboce dotýkají (HH, TS); nemůže vidět zabíjení, utrpení, krutosti, operaci atd. v televizi (TS)
18. Citlivý k HUDBĚ (DF, TS), pláče, když slyší hudbu (DF, TS)
19. Miluje TANEC (3); výrazný smysl pro rytmus (DF, TS)
20. Touha ČÍST (PL, TS) nebo DYSLEXIE (AG, TS) nebo neschopnost číst kvůli obtížnému soustředění (TS) nebo mentálnímu vyčerpání; obtížné soustředění během konverzace (TS)
21. Touha CESTOVAT (2); NAUSEA PŘI JÍZDĚ v autě (1, TS)
22. MILUJE PŘÍRODU, MOŘE (?, TS); miluje ZVÍŘATA (DF, TS); MILUJE BOUŘKU (DF, TS), miluje blesky (TS)
23. NESPAVOST (2); obtížně usíná, příliš aktivní myšlenky (DF, TS); trvá několik hodin než usne (TS); budí se ve čtyři hodiny ráno (DF, TS); krátký spánek zlepšuje; nespavost po velkou část noci (WT, TS); neosvěžující spánek (WT, TS); vstává ve čtyři hodiny ráno (DF, TS); nespavost po čtvrté hodině ranní (DF, TS)
24. VYČERPÁNÍ (DC, TS); když je vyčerpaný nebo přepracovaný, pod příliš velkým tlakem
25. TUPOST (1); zmatení mysli (1); obtížná koncentrace při studiu, čtení atd. (TS); slabá paměť (1)
26. Tvrdohlavý (DF, TS)
27. Okousané nehty (DF, TS)
28. HLAVNÍ FYZICKÉ PROBLÉMY: senná rýma (?, TS); chronická, dlouho trvající rýma; chronická tonzilitida a sinusitida (DF, TS); infekční MONONUKLEOZA (DF); akné (1, TS); fibromy (1, TS), ovariální cysty (TS); sterilita (TS); bradavice na chodidlech a dlaních (AG, TS); akné, vřídky na zádech (TS); těžké akné (TS); molluscum contagiosum (TS)
29. ZHORŠENÍ: PŘED MENSTRUACÍ: agresivita, smutek, podrážděnost, pracovitost, otok a bolestivost prsů (TS)
30. ZLEPŠENÍ: krátký spánek (1, TS); zaměstnání (TS)
31. CHUŤ: na čokoládu (2)

DĚTI
1. ESENCE: NEDOSTATEK SEBEVĚDOMÍ SE SLABOU OBRANOU; strach ze selhání
2. Vzhled: tiky, grimasy (1, TS); časté mrkání očních íček (WT, TS); okousané nehty (DF, TS); plachost (WT)
3. PŘÍČINA: očkování (PO, TS); příliš mnoho zodpovědnosti (DF, TS); hrubá výchova (TS); nadměrná kontrola rodičů (DF)
4. NEDOSTATEČNÁ REAKTIVITA (DC); bez horečky (TS); obvyklé dětské nemoci se objevují později, často mají velmi vážný průběh; běžné dětské choroby chybí nebo byly potlačeny (DF, TS)
5. Sklon k vážným ZÁNĚTLIVÝM chorobám, obvykle černému kašli a zápalu plic v raném dětství (DF, TS)
6. Sklon být dokonalým dítětem, přizpůsobovat se příliš požadavkům rodičů, aby si zasloužily jejich uznání a lásku
7. PŘEDČASNÁ ZRALOST z důvodu příliš velké zodpovědnosti (DF, TS)
8. OBĚTNÍ BERÁNEK (?, TS); je hodně napadán jinými dětmi, které cítí jeho slabou obranu (TS)
9. Citlivý na POKÁRÁNÍ (DF, TS)
10. Touha číst (PL, TS)
11. Miluje ZVÍŘATA (DF, TS); miluje přírodu (?, TS)
12. TVRDOHLAVÝ (DF); neposlušné děti (WT); odporují autoritě rodičů (WT); nesnáší PROTIŘEČENÍ (?, TS)
13. NESPAVÉ DĚTI (DF)
14. Strach z pavouků (TS), z bouřky (DF)
15. ZLOST se sklonem NIČIT věci (?, TS)
16. Častá rýma (WT)
17. Infekční MONONUKLEOZA (DF)
18. Okousané nehty (DF, TS)