Tato kapitola je zaměřena hlavně na mentální a emocionální stav typu Dulcamara, protože fyzickou úroveňń dostatečně popisují Materie mediky. Pokládejte tento materiál za pokusný, protože vznikl z mých vlastních pozorování a dedukcí, založených v prvé řadě na podrobné zkušenosti především dvou mých případů, které ilustrují základ choroby. V obou případech šlo o ženy, to ale neznamená, že Dulcamara je čistě ženský lék. Je zajímavé, že podle tesu se dalo očekávat, že předepíšu léky jako Calc. carb., Rhus. tox. a Kali carb. spíše než Dulcamara. Jen díky pečlivému zkoumání názorných příkladů je v naší praxi možné začít pracovat na vykreslení pravého obrazu podstaty choroby.

Obě ženy uvedených případů mají velmi energickou osobnost a silnou vůli. Ve z´vztahu s druhými lidmi byly DESPOTICKÉ a POSESIVNÍ (majetnické), zejména k lidem jim nejbližším. Pacienti Dulcamara jsou velmi neústupní, tvrdošíjně trvají na svých názorech a cítí se být zneuznáni, když jim jejich blízcí neprojevují vděčnost, kterou očekávají.

Typický pacient Dulcamara si vybojuje své teritorium, sféru vlivu – obvykle ve své rodině, ale zahrne do ní také své sousedy a přátele. V této sféře vlivu se pokouší ovládat druhé silnou vůlí a energickými názory. Žije tak, jako by zastupoval druhé a snaží se řídit a ovládat jejich životy.

Lidi mimo okruh své rodiny však podezřívá. Je na stráži. Je tak ponořen do vlastní důležitosti, tak pohlcen svou pozicí, že chyby nachází jen u druhých lidí. Očekává, že ho nebudou chápat, že mu nebudou rozumět a jeho city a chování si budou chybně vysvětlovat. Při prvním vyšetření byla moje pacientka velmi uzavřená. Byla ochotna mluvit jen o svých konkrétních symptomech – častých nachlazeních, senné rýmě, nebo o bolestech kloubů. Nebyla ochotna odhalit o sobě víc, dokud se neujistila, že ji ošetřující lékař chápe a oceňuje k její vlastní spokojenosti. Jedna pacientka dokonce změnila lékaře, protože byla přesvědčena, že ji nechápal. Neudělal nic zvláštního, čím by ji urazil, ale přesto řekla, že k němu se už nevrátí. prohlásila: „Je to velmi milý člověk, ale nechápe mě“, čistě proto, že dost důrazně nepodporoval její názory.

Tento druh pacientky je velmi neústupný ve svých názorech. Ona má vždy pravdu a očekává, že druzí to uznají. Během vyšetření klidně sedíte a s účastí nasloucháte tomu, co povídá. nic neříkáte, jen si podrobně poznamenáváte symptomy tak, jak vám je ona sděluje. Ona však chce, abyste jí věřil absolutně a cítí se být zneuznaná. jakmile si to uvědomíte, ujistíte ji, že vážně věříte všemu, co říká. Pacientka je silně podezřívavá. Z vaší strany to vyžaduje mnoho vážného ujišťování, abyste získal její důvěru natolik, aby se vám otevřela a popsala svůj opravdový stav.

Z majetnickosti pacientky Dulcamara pramení její velká starost o druhé. Její manžel má před sebou důležitou schůzi v práci a ona se cítí být povinna dávat mu podrobné instrukce o tom, jak se má chovat atd. Nejde jen o radu za účelem poskytnutí pomoci, jak by snad učinila pacientka Phosphorus. Dulcamara trvá na tom, aby se její manžel řídil jejími radami a je velmi rozrušena, když tomu tak není. Trvá na tom, aby se její syn neženil a pokud se ženit chce, pak musí zvolit ženu podle její volby. Do všeho strká nos. Svou nadvládou a majetnictvím druhé dusí.

Jak vidíte, stav Dulcamara je silně egocentrický. Pacientku snad nikdy ani nenapadne, že druzí mají také svá práva a svobodu volby. Ke všem kolem sebe je nesmírně připoutána. Vyžaduje, aby dělali přesně to, co chce ONA.

Strach o druhé je u typu Dulcamara strachem o zdraví, zejména blízkých lidí. To může dojít až do takového extrému, že přehání maličkosti neúměrně skutečnosti. Malé problémy se zdají být tak obrovské, až se zdá, že v ní vyvolávají druh šílenství. Tento stav se podobá Calc. carb., když však budete pátrat po významu jejího přehánění, odhalíte, že vzniká zásadně z její posesivnosti.

Vím z vlastní zkušenosti, že pacientka Dulcamara vám může během vyšetření velice energicky a s obavami ohlásit, že její manžel má stále rýmu. Vypadá tak posedlá tímto problémem, že své vlastní potíže přechází. Nechápete, proč pro ni taková malichernost tolik znamená, ale je to opravdu tak. Maličkosti ji uvádějí do hlubokého zoufalství. manžel pacientky Dulcamara má mnoho starostí a při odchodu do práce jí nedá sbohem. Ona o tom přemýšlí takto: „Celý svůj život jsem mu věnovala, vařila mu, udržovala jeho oblečení v čistotě, žehlila mu, a teď si mě dokonce ani nevšimne!“ Jiný příklad: po všech jejích varováních syn konečně opouští domov a ožení se ženou, která není podle výběru pacientky. Ta se cítí zneuznaná a upadá do hlubokého zoufalství. nakonec může mít i sebevražedné myšlenky. Říká si: „Nechci už žít!“

Když uvažujete o jejích stížnostech, je pro vás nesnadné pochopit její rozčilení, ptáte se: „Jaký je tu problém? Máte pěknou rodinu, váš manžel vám poskytuje hezký domov, syn se oženil se ženou, kterou miluje. Jaké jsou tu starosti?“ Důvodem je to, že ona má pocit, že všichni jsou nevděční. Snaží se je mít pro sebe, vlastnit je a oni jdou vlastní cestou. To způsobuje, že se cítí být – a také vypadá – velmi nervózní (napnutá). NERVOZITA (tenze) je pro typ Dulcamara velmi typická a zjistíte dokonce, že tento stav dospěl až k idiopatické hypertenzi. Dulcamara je skvělý lék na vysoký tlak těchto pacientů.

Vymkne-li se někdo z její sféry vlivu, může Dulcamara pokračovat ve svém snažení dokázat, že její názor byl od počátku správný. Nevraživě popisuje hrozný způsob, jakým žena jejího syna s manželem jedná: „Ani mu neuvaří, neudržuje dům v pořádku. On žije v hrozném stavu!“ A protože o tom nic nevíte, budete si představovat, že její syn žije v nějaké chatrči. Když ale náhodou navštívíte jeho domov, ihned uvidíte, jak vaše pacientka přeháněla. Její syn má udržovaný, šťastný domov, ale pacientka si všimla nepatrných chybiček a nafoukla je do nepřiměřených rozměrů – a to jen aby dokázala, že měla pravdu.

Fyzický obraz typu Dulcamara je ovšem velmi dobře popsán v literatuře. Změny počasí z horka do chladna způsobují průjem, bolesti kloubů nebo koryzu. někdy je Dulcamara velmi cenný lék na sennou rýmu. Výrazným charakteristickým rysem je silná bolest hlavy, která následuje po potlačení kataru. Také má vyrážku v tváři a je-li tato potlačena, může vzniknout bolestivá neuralgie obličeje.

když se s případem Dulcamara setkáte poprvé, ihned vám vyvstane v mysli Calc- carb. – a skutečně je typu Dulcamara v mnohém podobná. Pacienti typu Dulcamara mají sklon k obezitě. Jsou zimomřiví – zhoršení nastává zejména při změnách z tepla do zimy. Mohou mít rádi sladkosti. Po léta jsem si s tímto dilematem lámal hlavu, obzvlášť´t když Calc. carb. moc nepomáhala. Stále si nemohu vzpomenou, jak mě vlastně napadla Dulcamara, ale pravděpodobně to způsobily nějaké relativně málo významné fyzické symptomy. Teprve když jsem viděl, jak Dulcamara dramaticky změnila několik případu, jako byl ten předcházející, jsem konečně začal rozeznávat podstatu léku. Po užití léku Dulcamara se pacienti velmi zklidní, jejich krevní tlak se normalizuje a oni ztrácejí svou velkou starostlivost o své blízké.

Kali carb. je jiný typ léku, který vás v podobných případech napadne. Je nervózní, nesnáší zimu a má rád sladké. Kali carb. je však mnohem nezávislejší než Dulcamara a nebude mít takový sklon ke starostlivosti o druhé.

Arsenicum album je samozřejmě dalším lékem ke srovnání. Má rovněž velkou starost o druhé a je rovněž zimomřivý. Arsenicum alb. se však obává, aby neztratil své blízké kvůli své závislosti na nich. On či ona potřebují druhé, aby mu poskytli pocit bezpečí. Obavy typu Dulcamara jsou pravým opakem: vznikají z pocitu majetnictví (posesivnosti), z potřeby ovládat druhé. Kromě toho má Dulcamara mnohem silnější vůli a je energičtější než Arsenicum album.