Lycopodium je jedním z nejhlouběji a nejšířeji působících léků v celé Materii Medice, potencionálně ovlivňuje všechny stavy známé lidstvu. Navzdory jeho rozsáhlému použití existuje zde však ústřední nit, která probíhá tímto typem a objasňuje jeho vysoce zajímavý obraz.
Hlavní motiv u Lycopodia má co dělat se zbabělostí. Pacienti Lycopodium neustále bojují se zbabělostí – morální, společenskou a fyzickou. Cítí se být slabí a nedostateční, neschopní splňovat svou zodpovědnost v životě a tak se odpovědnostem vyhýbají. Zevně však pacient Lycopodium může světu předkládat obraz schopnosti, extrovertního přátelství a kuráže, což může stěžovat pronikání k pravému obrazu pacienta bez obratného sondování homeopata.
Ústřední idea, v níž se Lycopodium projevuje v ranných fázích, je ve vztahu k sexu. Pacient Lycopodium vyhledává situace, v nichž může být uspokojena touha po sexu, aniž by musel čelit osobním závazkům, které taková intimita zahrnuje. Obvykle se u takových pacientů dá pozorovat, že historka jednoho nočního zastaveníčka je dlouhá, kdy pacient hledá uspokojení, a pak odkráčí bez další odpovědnosti. Když sexuální partner projeví zájem o manželství, pacient Lycopodium začne mít strach z povinnosti a zdali bude schopen je splnit. Obvykle odchází dříve, než bude „obklíčen“ odpovědností, vplývající ze sňatku, dětí nebo jiných forem závazků v životě.
Vztah k sexu je povrchní. Uspokojení je primární motivace, chce uspokojení rychle, snadno, bez námahy a bez následků. Jestliže se pacient setkává se sekretářkou, která je náhodou sama v kanceláři, jeho první myšlenka, která mu vstoupí na mysl bude, že toto je příležitost k sexu a pravděpodobně se ihned bude snažit učinit pokus o bližší styk. Může také často navštěvovat prostitutky, protože tento kontakt nepředstavuje odpovědnost. Touha pacienta není tak intenzivní, jak je tomu u Platiny. Tělesný stav Lycopodia je příliš slabý a nestačí na takovou intenzitu, když ale touha vznikne, způsob, jak se s ní Lycopodium vypořádá, je obvykle formou povrchního uspokojení okamžiku a vyhnutí se odpovědnosti z toho vyplývající.
Když muž nebo žena Lycopodium jsou ve stavu manželském, mohou snadno zažít sexuální dysfunkci ze strachu, že nebudou schopni splnit odpovědnost intimního styku. Žena nebude schopna mít orgasmus a muž může zažít impotenci formou buď předčasné ejakulace nebo neztopoření. Vnitřně pociťuje pacient stav neschopnosti a slabosti a to je nápadným problémem v intimním manželském vztahu. Pacient Lycopodium vnímá tento pocit neschopnosti a obvykle světu předkládá obraz silného, odvážného a schopného člověka, ale jeho klam je odhalen v momentě, kdy se od něho vyžaduje splnění zodpovědnosti a výkon, jako je tomu v manželství. Je to právě v manželství, kdy v této situaci působení léku Lycopodium může přinést některé z nejuspokojivějších výsledků.
Tito pacienti mají neustálý strach, že druzí odhalí pravdu o jejich vnitřním stavu slabosti. Neustále se starají, co si o nich druzí lidé pomyslí. Protože Lycopodium je lék pro inteligentní a intelektuální lidi, často ho nacházíme v profesích, vyžadující veřejnou činnost – kněží, právníci, učitelé, dokonce i politici. Kněz se může před kázáním cítit naprosto v pořádku, avšak když dojde ke kazatelně a uvědomí si, že na něm visí tolik páru očí, může náhle pocítit bolesti gastritidy nebo velký strach. Takový člověk může být schopen řádně splnit svůj úkol, ale velmi často fyzické nebo mentální trápení velmi vážně zasáhne do plnění funkce. A tak opět je situace projevem strachu tváří v tvář odpovědnosti a pacient se snadno může pokusit uniknout z výkonu povolání, někdy za použití zdánlivé nemoci jako omluvy.
Pacienti Lycopodium mohou dát nevím co za to, že budou klamat, aby vykompenzovali vnitřní pocit méněcennosti. Mohou přehánět svá dosažení, svou kapacitu, lidi, které znají. Mohou jít tak daleko, že říkají neskutečné lži, které nelze doložit v okamžiku, kdy mají předložit výsledky. Toto nafukování jejich ega je kompenzací za předpokládaný stav slabosti uvnitř a je založen na mohutné potřebě obdržet obdiv a respekt od druhých, aby si to sami „ dokázali“.
Později může pacient Lycopodium skončit tak, že se stane samotářem, starou pannou, nebo duchovním hledajícím, žijícím v celibátu. Ve snaze pokoušet se vyhnout odpovědnosti a získat vládu nad touhou po okamžitém uspokojení, může se pacient rozhodnout žít v celibátu. Je to však křehký stav celibátu, protože pacient je nyní trvale, dokonce ještě silněji, posedlý sexuálními myšlenkami. Po letech disciplíny se ten nejzbožnější celibát může zhroutit s překvapivou lehkostí, jakmile se naskytne příležitost, jen aby se později ihned vrátil ke stavu disciplíny.
V druhém stupni patologie je extrémní klam ještě více zveličen. Pacient se stává diktátorem a tyranem těch kolem, které může ovládat. Lycopodium pacienti mohou být mírní a pasivní ve styku se spolupracovníky v práci, která nespadá pod jejich vládu, ale doma se távají despoty. Matka může být laskavá ke svým sousedům, ale děti tyranizuje. Uplatňováním moci nad druhými se takoví lidé pokoušejí vytvářet dojem osobní moci tak, jako se předtím pokoušeli zesílit svůj pocit moci usilováním o obdiv druhých pomoci lží a nadsázkami.
Ve druhém stupni se také zbabělost stává intenzivnější. Na tomto stupni je strach evidentní. Lycopodium může být vystrašen téměř vším – být sám, tedy samotou, tmou, přízraky, dokonce cizími psy. Právě kvůli tomuto strachu se o pacientech Lycopodium říká – přestože jsou v základu samotáři vzhledem k jejich strachu z odpovědnosti – že touží po společnosti, ale ve vedlejší místnosti. Existuje v nich velký strach z utrpení každého druhu, takto pacient může mít strach o zdraví až k bodu hypochondrie. Strach a úzkost zasahují nejvíce GIT.
Na třetím stupni prodlužované rozptylování energie buď hledáním sexuálního uspokojení nebo bojem s pokusem ovládat energii prostřednictvím celibátu, nakonec vyústí v degeneraci mentálních funkcí. To může původně začínat ráno jako zmatek nebo špatná paměť a postupně přecházet do zřetelnější ztráty paměti a slabosti intelektu. Nakonec pacient degeneruje do stavu imbecility nebo senility. Takoví pacienti pravděpodobně skončí v nějakém sanatoriu s pečovatelskou službou v relativně ranném stadiu nemoci.
Na fyzické úrovni je vzhled jasně charakteristický. Vidíme vyzáblý obličej, krk a vrchní torzo. Zdá se, že se v těchto oblastech tkáň ztrácí, zatímco nadbytek tuku se může akumulovat kolem břicha, boků a dolních končetin. Obličej je náchylný k nadměrným vráskám, je vrásčitý zejména v oblastech odrážejících prodloužený strach a starosti, které mají Lycopodium proto, co si o nich druzí myslí. Vlasy mohou zešedivět v ranném stupni choroby a člověk může vypadat značně starší, než je jeho skutečný věk. Chvění nosního chřípí, které je tak často popisováno v knihách, se v praxi málokdy vidí, protože je většinou omezeno na akutní nemoc, zahrnující těžkou dýchavičnost.
Primární oblast činnosti léku se soustřeďuje na genitálie, močový trakt, GIT a na játra. To zahrnuje stížnosti jako je impotence, frigitida, nephritis, peptický vřed, kolitida, hemoroidy a poruchy jater. Zejména zažívací trakt zastupuje vlastnosti, které můžeme vidět v celém Lycopodiu.
Tak, jako je nafukování ( nadýmání) ega v kompenzaci za vnitřní pocit slabosti, tak také existuje nadýmání střev v reakci na slabé trávení. Pacient je plný větrů a velmi trpí po jídle. Stejně také jako je zde důraz na povrchní uspokojování v sexu, Lycopodium pacient často hledá uspokojení chutě dravou touhou po jídle, podle jeho chutě – zejména sladké a ústřice. Toto srovnání se rozšiřuje i dále, Lycopodium pacient se cítí prázdný a nespokojený po souloži a nadměrně trpí, když si dopřál jídlo založené na uspokojení chutě. Snaží se trvale ovládat svou touhu po takovém požitkářství.
Slabost trávení je nezřídka následek onemocnění jater. Lycopodium bývá často indikováno u dysfunkce jater a je zajímavé si povšimnout, že játra jsou obvykle spojována s mentálními poruchami, které zapadají do obrazu Lycopodia.
Lycopodium je ovšem možno srovnat s mnoha jinými typy. Anticipující strach, který způsobuje takové útrapy při vykonávání veřejných funkcí, lze srovnat s Gelsemiem. U Lycopodia se to více vztahuje ke stavu utrpení, které se děje při skutečném výkonu funkce, kdežto Gelsemium je indikováno více při strachu a symptomech, které nastávají hodiny nebo dny před takovým výkonem. Silica je typ, který má nedostatek sebedůvěry, ale trpí nejvíce z neschopnosti vyrovnat se s každou situací, nejen se společenskými a morálními závazky, což se týká Lycopodia. Calcarea může mít mnoho podobného, ale nemá typickou zbabělost. Natrum muriaticum je rovněž typem, který představuje vnější obraz vyrovnávání za vnitřní slabost, ale vnitřní stav Natra muriatica je stavem emocí a sentimentální zranitelnosti spíše než pocitem nedostatečnosti, zažívaný typem Lycopodium.